Kdo stojí za DYKKA?

Intersex lidé tvoří zhruba jedno procento populace. To sice může vypadat jako velmi malá část celého lidstva, ale když si z tohoto podílu spočítáme, kolik lidí na planetě chodí, zjistíme, že se ve skutečnosti jedná o desítky milionů osob. Pojďme se podívat na významné intersex osoby. Mini exkurz do od devatenáctého století až do současnoti začíná právě teď!

Na úvod si ale pojďme říct, co vůbec znamená být intersex. Intersex označuje přirozené biologické variace, které nespadají do tradičních kategorií mužského nebo ženského těla. Tyto variace mohou být spojeny s chromozomy, hormony nebo anatomií a často se projevují už při narození.

Abel Barbin

Abel Barbin byla francouzský*a intersex vyučující žijící v devatenáctém století. Čerstvě po narození byla prohlášena za ženu, získala jméno Herculine a díky církevnímu stipendiu jí bylo umožněno studovat v klášteře a následně v učitelském ústavu. Na základě několika tělesných znaků (neexistující menstruace, plochý hrudník a ochlupení na tváři) byla poslána na lékařské vyšetření, po němž byla prohlášena za muže. Následně si změnil jméno na Abela Barbina. V devětadvaceti letech spáchal sebevraždu, přičemž byl v jeho bytě nalezen jeho životopis, v němž o svém životě před tranzicí psal v ženském rodě a po tranzici v mužském rodě. O více než sto let později životopis objevil a zveřejnil francouzský filozof Michel Foucault, díky čemuž se příběh Abela Barbina dostal do povědomí. Na den jeho narození (8. listopadu) připadá Mezinárodní den intersex osob. Abelův příběh otevřel důležité otázky o genderové identitě, medicínské péči a společenském tlaku 19. století, které jsou relevantní dodnes.

Madeleine Blaustein

Madeleine Blaustein znají děti i dospělí z USA především jako dabérku pokémona Meowth, ale věnovala se nejen herectví, ale i kresbě komiksů. Byla nejen intersex, i transgender ženou a zemřela roku 2008 ve věku 48 let na neurčené žaludeční obtíže.

Tony Briffa

Australan Tony Briffa drží dvě světová prvenství: Je první veřejně známou intersex osobou na primátorské či starostovské pozici a zároveň první veřejně známou intersex osobou, která kdy nějakou veřejnou politickou funkci zastávala. Zástupcem starosty města Hobsons Bay v australské provincii Victoria se stal roku 2009 a starostovské funkce se ujal roku 2011. Dnes už se politikou neživí, zato veřejně přednáší o lidských právech. Tonyho příběh je inspirací – ukazuje, jak osobní odvaha může vést k pozitivním změnám ve společnosti.

Eliana Rubashkyn

Že LGBTQ+ lidé prchají před perzekucí, není bohužel žádná novinka. To byl i případ Kolumbijky Eliany Rubashkyn, která ze své domoviny uprchla roku 2012 poté, co byla na ulici pobodána. Při útěku byla zadržena v Hongkongu, protože se její úřední pohlaví neshodovalo s jejím vzhledem, a několik dalších let strávila v detenčním zařízení, než jí byl o rok později udělen uprchlický status. Následně se přestěhovala na Nový Zéland, kde také získala občanství.

Caster Semenya

Atletka Caster Semenya z Jihoafrické republiky se do středu zájmu světa dostala poté, co byla jako úspěšná běžkyně nucena postoupit genetické testy určující pohlaví. V jednu chvíli musela brát léky potlačující hladinu testosteronu, z nichž jí bylo údajně špatně, kvůli čemuž se nakonec s mezinárodní atletickou organizací soudila. Případ došel až k Evropskému soudu pro lidská práva, který sice rozhodl ve prospěch Semenye, ale atletická organizace stále požaduje po intersex atletkách, aby jim hladina testosteronu v krvi nepřesáhla určitou mez.

Hanne Gaby Odiele

Belgická modelka Hanne Gaby Odiele se stala jednou z nejvýraznějších intersex aktivistek současnosti. O své zkušenosti začala mluvit veřejně v roce 2017 a od té doby se angažuje v kampaních, které bojují proti zbytečným chirurgickým zákrokům na intersex dětech. Její odvaha a otevřenost inspirovaly mnoho lidí, a to nejen z LGBTQ+ komunity.

Pidgeon Pagonis

Pidgeon Pagonis je americká intersex aktivistka, která své osobní zkušenosti přetavila do kampaní na ochranu práv intersex osob. Pagonis veřejně vystoupila proti neetickým lékařským zákrokům, které na nich byly provedeny bez souhlasu, když byli*ly ještě děti. Skrze dokumenty, workshopy a mediální výstupy se snaží šířit povědomí o právech intersex lidí a o škodách způsobených společenskými normami, které přehlížejí existenci biologických variací.

Můj příběh začal před několika lety, kdy jsem si v rámci puberty začal uvědomovat svou vlastní osobu a vzhled mého těla. Měsíce utíkaly jako voda a změny jak fyzické, tak mentální se projevovaly s čím dál větší intenzitou. Z odstupem času vnímám pubertu jako velmi složité období v životě člověka, které by rozhodně nemělo být nikomu lhostejné. 

V rámci tělesného růstu, svalových rysů, ochlupení, změny tónu hlasu se ale jedna část mého těla nevyvíjela úplně podle mých představ. Je to velmi citlivé téma především pro cismuže a maskulinní osoby - velikost penisu. Do svých osmnácti let jsem tak nějak doufal, že budu se svou velikostí spokojený. Přece jen samotný vývoj trvá do dospělosti. Ale opak byl pravdou a já jsem se dlouhou dobu nedokázal smířit s tím, že mám a budu navždy mít mikropenis. 

Mé okolí, především tedy vrstevníci na tom byli mnohem lépe a já jsem jim to záviděl. Připadal jsem si o krok, ne-li více kroků pozadu. Všechno se to ale změnilo díky lidem, kteří zažili podobné pocity, jako jsem měl já. Díky nim se už nemusím stydět za to, že můj penis měří při erekci 5 cm. 

Ještě před dvěma lety by mě ani ve snu nenapadlo, že bych to kdy dokázal někomu s klidem přiznat, ale právě to přiznání mi extrémně pomohlo se s tím vyrovnat. Ne dlouho potom jsem objevil pomůcku, která mou lásku k vlastnímu tělu ještě posílila - Packer. Je to už několik týdnů, co jsem s packováním začal a cítím pravdu neuvěřitelnou radost. Packer mi dodal sebevědomí, které mi chybělo. 

Obecně vzato si každý může vytvořit bouli v rozkroku prakticky z čehokoliv. Můj vysněný packer je větších rozměrů (20 cm) z měkkého materiálu připomínající lidskou kůži, který vytváří fakt velkou bouli a to budí patřičnou pozornost v okolí. Mnozí kolemjdoucí, především tedy mí vrstevníci často zírají úpěnlivě jen na to jedno místo. Nevidím v tom žádný problém. 

Velmi bych si přál, aby se svět změnil k lepšímu, aby se normalizovaly věci, které už dávno měly být normální. Když okolí pochopí, že se cítíte dobře s velkou boulí, pak to bude teprve výhra! Lidé mají bohužel stále tendence soudit člověka jenom podle toho, jak vypadá, ale jen velmi malá část z nich by zašla dál a snažila se porozumět. Tímto přeji každému, kdo by chtěl s packováním začít hodně síly a trpělivosti dozačátku. 

Není jednoduché začít, ale stojí to za to!

Láďa 22 let

Je jedno, jestli jsme transgender žena před operací, nebinární osoba s penisem nebo někdo jiný: Pokud máme penis nebo varlata, překáží nám, ale nechceme nebo nemůžeme se jich (alespoň teď) vzdát, existuje řešení. 

Nazývá se tucking, což v angličtině znamená „zastrkávání“. To v zásadě popisuje, co se s genitálem při této technice dělá: schovají se, aby nebyly vidět pod vrstvou oblečení. Díky tomu můžeme zmírnit genderovou dysforii.

Existují různé pomůcky, které můžete použít: 

• Tuck tapes: Tejpy nebo pásky, které jsou v rulích a vy si vždy odstřihnete požadovanou velikost. Na výběr máte ze dvou šířek (7,5 a 10 cm) a tří barvných variant (tělová, fialová a černá).
• Diskrétní TuckKit: Jednotlivě zabalé a již připravené nálepky, které stačí jen přilepit. Tvar je pečlově otestovaný a vyladěný, navíc obsahují ochrannou nelepivou vrstvu, které ochrání jemnou kůži vašich genitílií. Jsou nachystatné a ready to use.
• Tuckovací spodní prádlo: Prádlo navržené s ohledem na vytoužené zploštění. Můžete si vybrat z řady střihů, jako jsou tanga a bokovky. Kryjeme vám záda i na koupáku! S těmito bikinami. Prádlo můžete libovolně kombinovat s tape i TuckKitem.

Který z nich je lepší? To si budeme muset vyzkoušet sami*y na sobě.

Jak se tedy tucking provádí?

1. Připravíme si nástroje na tucking. Určitě budeme potřebovat pásku a spodní prádlo, ale můžeme si také vzít návlek na penis nebo protiplísňový krém, který na něj naneseme, abychom se vyhnuli*y kontaktu s análním otvorem. Je lepší se předem vymočit, pokud plánujeme použít pásky, protože pokud půjdeme na toaletu, budeme si je muset sundat. TuckKit s přehledem několik odlpení zvládne.
2. Zatlačíme varlata do tříselného kanálu a penis se šourkem směrem k hýždím. To zvládneme dvěma nebo třemi prsty. Tento krok by neměl bolet, ovšem pokud cítíme bolest, určitě přestaňme a vraťme se k tuckingu později. Další možností je zatlačit varlata do stran.
3. Oblékneme si stahovací prádlo nebo si nalepíme pásky. Pokud používáme pásky, začínáme od kořene penisu a pokračujeme dál až k horní části hýždí. Poté použijeme další dvě pásky, které však budou směřovat k levé a pravé části hýždí. Poté, co si ho oblékneme, si můžeme vzít na sebe další vrstvy oblečení – další spodní prádlo není potřeba. Někomu ale dělá dobře kombinovat použít tapes v kombinaci s tucking prádlem, nebo klasickým prádlem z konfekce.

Během nošení stahovacího prádla ani pásků se nevyhýbáme močení. Její zadržování může mít totiž špatný vliv na naše zdraví. Pauzu od tuckingu si dejte po osmi až dvanácti hodinách a vždy při spaní. Dlouhodobý tucking může totiž poškodit průtok krve. Chraňme své zdraví!  

A co když se nám náhodou stane, že nám páska nebo prádlo nebude vyhovovat? Žádný strach: podmínky vracení zboží na DYKKA na to pamatují!

Váš nový penis packer právě dorazil – jaká to vzrušující chvíle! Abychom vám pomohli začít, připravili jsme pro vás několik důležitých informací, které vám pomohou váš nový packer zkrotit nosit pohodlně a s jistotou.

Návod k použití

Umístěte packer do spodního prádla nebo speciálního pouzdra a upravte ho do správné polohy. Packer můžete také nosit s harnessem. Pro vizuální návod, jak packer nosit s postrojem, se podívejte na toto video:

Použití

Packer můžete nosit celý den, pokud si nejprve ověříte, že nejste citliví na silikon. Pokud jej nosíte přímo na pokožce a zaznamenáte podráždění, okamžitě přestaňte packer používat.

Naše penis packery odolávají slané i chlorované vodě, ale berte v úvahu, že nadměrné vystavení těmto typům vody může materiál časem poškodit.

Čištění

Po každém použití packer omyjte vlažnou vodou a jemným mýdlem. Poté ho obalte v kukuřičném škrobu a nechte oschnout na ručníku. Jakmile packer uschne, opatrně setřete přebytečný škrob a můžete jej znovu použít. S tímto produktem nepoužívejte mastek!

Skladování

Neponechávejte packer na přímém slunci. Skladujte ho na suchém a chladném místě.

Kvalita

I přes vysokou kvalitu našich packerů může dojít k drobnému poškození v důsledku neustálého tření o oblečení. Dávejte si pozor na ostré nehty a předměty. Malé vzduchové bubliny na vašem silikonovém packeru jsou běžné a vznikají při výrobě. Packer není poškozený a jeho funkčnost není ovlivněna. Je také normální, že se packer časem mírně zmenší.

Proč ne Mr. Limpy?

Rozhodli jsme se ukončit prodej penis packerů Mr. Limpy, protože nejsou k dispozici ve více barevných variantách. Naší prioritou je být co nejvíce inkluzivní, a proto jsme se rozhodli tuto řadu ukončit. Náš packer nabízí stejnou kvalitu jako Mr. Limpy, takže se nemusíte obávat, že by se jeho výkon nějak lišil!

„Tady to gé el bé té, to je proti přírodě!“ rozohní se občas někdo v internetové diskuzi. Je to ale pravda?

S čím přišli lidé a co znala příroda dlouho před námi, je předmětem vědeckého bádání. A právě díky výzkumům víme, že sexuální chování mezi živočichy stejného pohlaví není vlastní jen člověku rozumnému, ale i více než 1 500 dalších tvorů! 

A to není všechno: zvířecí říše zná taky více než dvě pohlaví a jejich změny. Na všechna zvířátka čas nemáme, ale můžeme si něco říct o těch nejroztomilejších z nich:

Tučňáci

Že se tučňáci páří nejen ve dvojicích samec-samice, nýbrž i samec-samec a samice-samice, věděl už britský mořeplavec George Murray Levick, který žil na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Chováním roztomilých opeřenců byl natolik zděšen, že si poznatky o jejich sexualitě psal do svého deníku raději řeckým písmem, aby se o nich nedozvěděla veřejnost. To se mu však nepoštěstilo a zhruba o sto let později jeho paměti zveřejnil vědecký časopis Polar Record, který se zabývá výzkumem Arktidy a Antarktidy. 

Patrně nejznámějšími queer tučňáky se stali Roy a Silo, dva samečci z newyorské zoo. Personál zoologické zahrady si všiml, že mezi sebou provádějí námluvy, dokonce se jeden z nich pokoušel vysedět kamínek, a tak bylo oběma ptákům podstrčeno opravdové vejce s tučňákem, jehož biologičtí rodiče se o něm nemohli postarat. Vylíhla se jim tučňáčice, která dostala jméno Tango a po níž je pojmenována dětská publikace And Tango Makes Three („A s Tango jsou tři“, je to také narážka na anglické pořekadlo „it takes two to tango“ neboli „jedna ruka netleská“).

Hlemýždi

Hlemýžď čili šnek je tvor takzvaně hermafroditní, což znamená, že má jak samčí, tak i samičí pohlavní orgány. Ba co víc, mohou se rozmnožovat i sami se sebou! 

To je možná někdy lepší varianta než si najít partnerstvo k páření. Hlemýždí sex má totiž k romantice daleko: po námluvách na sebe tito dva tvorové přilnou a začnou na sebe vystřelovat jehličky ve tvaru nože. Jejich cílem je zabránit, aby druhý hlemýžď vypustil do první sperma. Kdo z těchto dvou prohraje, odnosí vajíčka.

Šimpanzi bonobo

Bonobové mají pověst mírumilovných primátů, kteří řeší jakékoliv spory sexem. A vůbec přitom neřeší, co má jejich soupeř mezi nohama.

Na druhou stranu, nějaké rozdíly mezi pohlavími přece jen dělají: tito šimpanzi žijí v matriarchální společnosti, což znamená, že jim vládnou samice. Postavení jednotlivých samců se pak odvíjí od toho, jaké postavení měla jejich matka.

Což jsou také situace, při nichž přece jen mezi bonoby dochází k nějakému násilí: když samice útočí na níže postaveného samce.

Ústřice

Tito mořští tvorečkové nemají nejspíš šanci poznat genderovou dysforii, a to nejen proto, že neznají gender, nýbrž i proto, že dovedou sami od sebe změnit pohlaví.

Nestává se však, že by ústřice měnily pohlaví každý den. Ve skutečnosti ho změní v průměru dvakrát za sezónu.

Lvi

A nyní bude borec na konec, nebo spíš borka.

Když se řeknou lvi, představíme si samce s majestátní hřívou, obklopené samicemi, které chodí na lov… a které jsou bez hřívy. 

Poslední dobou se však v médiích objevují příklady lvic, které začínají být k nerozeznání od lvů. Když se pak se samci páří, vypadá to, jako by měli spolu sex dva samečci. Opak je ale pravdou.

Na to se dá říct jediné: královny, slaaaay!

Finišujete plány na léto? Naplánujte si dovolenou nebo prázdniny v jedné z těchto evropských LGBTQ+ destinací a budete mít další důvod se těšit na nejteplejší období v roce!

4. Mykonos

Mykonos je jeden z řeckých ostrovů patřících do souostroví Kyklady a také oblíbené místo výletnictva a cestovatelstva. Dokonce i toho, které je queer: V sedmdesátých letech dvacátého století tu totiž vznikl bar jménem Pierro’s, který fungoval jako turistická bašta a klub pro gaye, dokonce se v něm mihla i taková Tina Turner... Původní klub bohužel zanikl v roce 2008, nicméně podnik nadále funguje pod názvem Voodoo.

3. Florencie

Florencii nejspíš znáte z hodin dějepisu jako jedno z center italské renesance, mimo jiné taky spjaté s vynálezcem Leonardem da Vincim. Je to ale také jedno z míst, kde v té samé doby kvetl sex mezi muži, a to přesto, že za něj hrozil trest smrti. Ten už ale naštěstí skončil v propadlišti dějin a dnes už se ve Florencii nemusíte za svou lGBT+ identitu stydět. Ba co víc, v roce 1974 tu vznikla první italská gay diskotéka zvaná Tabasco, a i když už nefunguje, můžete jí alespoň vzdát čest na náměstí svaté Cecílie.

2. Barcelona

Barcelona, to je město proslulé svými plážemi a architektonickými skvosty – víte ale taky, že se tu první pochod LGBT+ hrdost uskutečnil už v roce 1977? Ve městě ale nebylo vždy veselo, třeba rok před letní olympiádou v roce 1991, kdy v Parku citadely byla zavražděna transgender sexuální pracovnice Sonia Rescalvo a které byl na tomtéž místě postaven památník. Na závěr ale přihoďme něco pozitivního: Barcelona je taky domovem LGBT+ nakladatelství Egales.

1. Marseille: pochod hrdosti

Marseille je jedno z nejznámějších letních letovisek a bylo by zvláštní, kdyby se v něm nevyskytovali žádní queer lidé. Minulý rok tu tradice zdejších pochodů hrdosti oslavila třicáté narozeniny a rozhodně to nevypadá, že letošní léto bude studené…

Španělsko, to je země oliv, slunce, moderního umění a nekonečného chillu. Jak se ale tváří a tvářila na práva LGBTQ+ lidí?

Ve Španělském království mohly nedávno transgender osoby slavit: Úřední pohlaví si nově mohou změnit od šestnácti let a nemusí podstupovat hormonální léčbu, psychologické vyšetření ani rekonstrukční operace. Na druhou stranu, tato jihoevropská země stále uznává jen dvě úřední pohlaví, a to mužské a ženské, což komplikuje život nebinárním lidem.

V minulosti byla situace LGBTQ+ osob horší. Během diktatury Franciska Franka v letech 1939 až 1975 byl pohlavní styk mezi osobami stejného úředního pohlaví nezákonný, kvůli takže jako v hromadě dalších zemí kvůli němu skončila celá řada lidí za mřížemi. Poté, co Francisco Franco zemřel a Španělsko se vrátilo k monarchii, se atmosféra uvolnila a postupem času si LGBTQ+ lidé vydobyli další práva, například manželství pro všechny v roce 2005.

Na svědomí ho má právník, aktivista a bývalý madridský zastupitel Pedro Zerolo (✝ 2015). Dnes jsou po něm pojmenována dvě španělská náměstí: jedno v madridské čtvrti Chueca a druhé v Seville. Kdo v Madridu byl, ví, že je to jeden z jensympatičejších hoodů v celém městě.

I dnešní španělské stars stojí za zmínku! Mezi nejznámější z nich patří nejspíš režisér Pedro Almodóvar, který je gay, nebo Ada Colau, bývalá starostka Barcelony a zároveň bisexuální žena. Současné stars jsou herecká i milostná dvojka Los Javis - Javier Calvo a Javier Ambrossi, kteří byli také v porotě Drag Race España. Když se bavíme o Španělsku, rozhodně nemůžeme vynechat zpěvačku, herečku a queer aktivistku a electrodivu Samanthu Hudson, která se proslavila díky kontroverznímu songu Maricón, za který si dokonce vysloužila exkomunikaci z církve. Máte svoji oblíbenou "queer celebritu"? Dejte vědět! Ráda ji připíšu!

Vyrážíte na queer cesty po Španělsku? Pak určitě nesmíte vynechat v Madridu čtvrť Chueca, Gaixample v Barceloně nebo některý z top queer spotů na Kanárech. Kanáry jsou kapitola sama o sobě... Tak třeba zase v dalším článku.