Potřebujeme ještě feminismus? Mýty a fakta
Ačkoliv je feminismus hnutí, které na Zemi existuje řadu desetiletí a možná i staletí, pořád o něm kolují mýty, pověry a předsudky. Jaká je tedy realita?
První mýtus: Feminismus znamená nenávist k mužům.
Definice feminismu říká, že je jedná o hnutí nebo ideologii, jejichž cílem je dát ženám, případně nemužům obecně, práva. Jak tedy vidíme, v této definici není ani slovo o nenávisti vůči komukoliv.
Řadě lidí ve feministickém hnutí se sice nelíbí současné uspořádání společnosti, v níž mají obecně navrch muži (takové společnosti říkáme, že je patriarchální), jejich cílem však povětšinou není zničit muže, nýbrž tento systém, který podle nich škodí i mužům (častěji umírají ve válce, mají větší finanční zodpovědnost atd.).
Druhý mýtus: Feministky jsou ošklivé.
Spíše než mýtus se jedná o subjektivní názor. Na druhou stranu… Opravdu záleží na tom, jak kdo vypadá?
Feministkám se často někdo posmívá, že jsou neoholené a nenalíčené ženy, které módu moc neřeší. Ale i to ukazuje, jaký dvojí metr tu společnosti máme; od mužů takové úpravy těla neočekáváme, dokonce je někdy jako společnost za to shazujeme (viz označení jako šampon, metrosexuál, zženštilý chlap apod.).
Třetí mýtus: Feminismus je jen importovaná doktrína z USA.
Hodně zpráv o boji za práv žen k nám skutečně putuje ze Spojených států amerických, neboť se jedná o světovou velmoc. To ale neznamená, že boj za práva žen vznikl (jen) tam.
V různých částech světa bojovali ženy a nebinární lidé za svá práva ještě dřív, než vznikly první americké státy, ať už se jedná o starověké, středověké nebo novověké osoby na poli umění, válečnictví, spirituality nebo politiky. Ostatně, slovo feminismus pochází z francouzského slova féminisme, které se objevilo až v devatenáctém století.
V dějinách Česka najdeme řadu feministek mezi spisovatelkami (např. Boženu Němcovou, Irenu Obermannovou), političkami (Františkou Plamínkovou, Michaelou Marksovou), režisérkami, výtvarnicemi a mnohými dalšími.
Čtvrtý mýtus: Feminismus nemá co nabídnout LGBT+ lidem.
Je pravda, že když některé feministky hovoří o rovnoprávnosti pohlaví nebo genderů, často se omezují jen na práva cisgender heterosexuálních žen. Řada lidí ve feministickém hnutí to ale naopak kritizuje a volá po inkluzivnějším, tzv. intersekcionálním feminismu.
Právě proto, že mainstreamový feminismus nedokázal poukazovat na práva vícenásobně diskriminovaných nemužů (LGBT+ lidí, migrantů*ek a podobně), vznikly další směry za práva žen a nebinárních lidí, například womanismus (zaměřen na boj za práva černošek).
Kde se tedy o feminismu dozvím co nejvíc informací? Nejlépe od samotných feministů*ek :) Například si můžete přečíst feministické časopisy (Heroine, Druhá : směna), poslechnout feministické vlogy a podcasty (Contrapoints v angličtině, Kvóty v češtině) nebo některé feminist*k*y sledovat na sociálních sítích.
