LGBTQ+ práva ve Velké Británii
Co se vám vybaví, když se řekne Velká Británíe? Beatles, Londýn, Amy Winehouse, Elton John? Pojďme se společně podívat, jak se v UK žije queer lidem.
Upozornění: V textu je zmíněna sebevražda.
Stát za Lamanšským průlivem se na rozdíl od Česka může chlubit manželstvím pro všechny, které bylo v této zemi schváleno roku 2013. To ale neznamená, že se LGBTQ+ lidem v této zemi vždy dařilo.
Například pohlavní styk mezi muži byl ve Velké Británii zakázán až do roku 1994, ačkoliv určité uvolnění přišlo už v roce 1967. Tehdy byl schválen zákon, podle něhož mohli mít spolu sex dva muži, pokud bylo oběma alespoň 21 let a došlo k němu v soukromí.
Předtím, než tento zákon vstoupil v platnost, byla za pohlavní styk s mužem odsouzena řada známých i neznámých osob, například spisovatel Oscar Wilde nebo filozof a informatik Alan Turing. Druhý jmenovaný si místo vězení vybral hormonální léčbu, avšak nakonec v roce 1954 spáchal sebevraždu. Až v roce 2017, tedy 63 let po své smrti, získal spolu s dalšími odsouzenými muži milost.
O Velké Británii se v poslední době často mluví kvůli projevům nenávisti vůči transgender lidem. Ačkoliv existuje v této zemi možnost si legálně změnit úřední pohlaví, prakticky je to mnohem složitější než v České republice, protože už jenom výměna rodného listu může trvat řadu let – a to i tehdy, když si úřední pohlaví změnit nechcete. Na tuto byrokratickou překážku doplatila v roce 2015 barmanka Tara Hudson, kterou soud poslal do mužské věznice. Vlivem protestů a podepsaných petic se však dočkala přesunu do ženské, kde si trest odpykala.
Ale i ve dvacátých letech jednadvacátého století přetrvává v Británii despekt vůči transgender lidem, ať už ze strany radikálních feministek, nebo jiných. Nejčastějším argumentem pro omezování tranzice a práv transgender lidí, především žen, je ohrožení práv cisgender žen, a to přesto, že transgender ženy jsou podle statistik častěji oběťmi násilí.
LGBTQ+ lidé z Velké Británie na tyto otázky neustále upozorňují, a to i v rámci pochodů hrdosti. Ty největší z nich se nekonají jen v Londýně, hlavním městě celého Spojeného království, nýbrž i anglickém Brightonu, velšském Cardiffu, skotském Edinburghu nebo severoirském Belfastu. Za zmínku také stojí londýnský pochod hrdosti Black Pride, který se koná v Londýně a oslavuje LGBTQ+ osoby afrického, asijského, blízkovýchodního, latinskoamerického a karibského původu.