Letos rozvířila vody internetu zpráva, že nová italská vláda v čele s Giorgiou Meloni se chystá zrušit neutrální úřední pohlaví. Zpráva vyvolala pozdvižení, mělo to však jeden háček: v Itálii nikdy neutrální úřední pohlaví uznáváno nebylo.
Na území Itálie panoval k LGBT+ lidem různorodý přístup, a to podle toho, o jakou historickou etapu a o jakého člověka se jednalo. Z dob starého Říma se dochovalo mnoho důkazů o tom, že pohlavní styk mezi muži nebyl tabu. O lásce a sexu mezi ženami se ovšem toho moc nedochovalo, zato však máme písemnosti, podle nichž někteří*ré Římani*ky podstoupili*y tranzici.
S příchodem křesťanství na Apeninský poloostrov se přístup k homosexualitě změnil a i dobrovolný pohlavní styk mezi muži začal být trestán. Postupem času přišla společenská obleva, ale i v roce 1861, kdy došlo ke sjednocení Itálie, ho některá velkovévodství stále považovala za nelegální.
I když byl stejnopohlavní styk mezi muži později na celém území Itálie legalizován, muži mající sex s muži to jednoduché neměli. Během Mussoliniho fašistické diktatury za druhé světové války byla homosexualita považována za zavrženíhodnou, ačkoliv ji úřady nijak netrestaly. Po válce už nikdy kriminalizována nebyla.
A jak je na tom Itálie dnes?
Pohlavní styk mezi muži už sice trestán není, ale stále se tu nemohou oddat všechny páry. Kdo chce mít svůj vztah v očích státu zpečetěn, má možnost se zaregistrovat (tato možnost existuje v Itálii od roku 2016, tedy s desetiletým zpožděním oproti Česku).
Na druhou stranu, v něčem je Itálie oproti České republice dál: Úřední pohlaví si můžete změnit v Itálii už od roku 1982 (byť jen na mužské, nebo ženské), ale pozor, od roku 2015 kvůli tomu nemusíte podstupovat kastraci ani operace!
Kudy se bude ubírat vývoj Itálie na poli lidských práv, ukáže čas. Jisté však je, že se místní LGBT+ lidé nepřestanou hlásit o slovo. Byla to ostatně tato země, která vyslala do Evropského parlamentu první transgender osobu na europoslaneckou pozici: Vladimir Luxuriu, která dokonce zavítala na Prague Pride v roce 2019.